Makrobiotika na talíři

O makrobiotickém přístupu k jídlu a stravování a o tom, že makrobiotika není jen dietní systém, ale i způsob života mající své kořeny v dávných východních filozofických směrech.

 

3-1-6a makrobioticky  talirMakrobiotika má mnoho zastánců i odpůrců. Ti první tvrdí, že jim pomohla ke zdravému nebo alespoň zdravějšímu životu, ti druzí jsou přesvědčeni, že se jedná o neplnohodnotnou stravu, která není schopna zajistit všechny potřebné živiny, jež naše tělo potřebuje.


Většina lidí si pod pojmem makrobiotika představí stravu založenou na neloupané rýži a jiných obilných zrnech, k tomu trochu mořských řas a luštěnin. Podle jejích stoupenců je však makrobiotika především životní styl, který se soustředí na život v harmonii s univerzálními principy a strava zde hraje sice důležitou roli, ale ne jedinou.

 

Historie makrobiotiky

Makrobiotická filozofie vychází z dávných východních filozofických směrů, podle kterých je svět složen ze vzájemně se doplňujících protikladů, které tvoří společně jeden celek – univerzální princip, ježn je podstatou všeho bytí na Zemi i ve vesmíru.

Hippokrates označil jako makrobiotiky zdravé dlouhověké jedince („makros“ – velikost či délka, „bios“ – život). V roce 1796 použil slovo „makrobiotika“ německý lékař Ch. W. Hufeland, který tvrdil, že vše živé i neživé obsahuje životní sílu, kterou podporují nebo oslabují vlivy prostředí včetně stravy. V polovině 20. století začal japonský lékař George Oshawa na základě své osobní zkušenosti a přesvědčení šířit životní styl zahrnující všechny stránky lidského života – stravu, fyzický pohyb, psychický stav člověka a životní prostředí a stal se tak zakladatelem moderní makrobiotiky, jak ji známe dnes.

 

JIN a JANG

Podle makrobiotického učení je celý svět složen z protikladů JIN a JANG. Tyto protiklady jsou obsaženy v každém jevu, věci či živém organizmu a teprve jejich splynutím můžeme dosáhnut harmonie. JANG je mužský princip, který obsahuje vlastnosti, jako jsou teplo, rychlost, stažení, sucho, tvrdost, světlo. JIN je naopak ženský princip, ve kterém převažuje pomalost, klid, chlad, uvolnění, vlhko, měkkost, tma.

Na principu JIN a JANG je v makrobiotice založen výběr potravin a jejich kuchyňská úprava. Každá potravina obsahuje vlastnosti jin i jang a základem pro sestavení vyváženého jídelníčku je rozdělení potravin podle toho, zda v nich převažuje více jin nebo jang.  Potraviny s převahou jin mají uvolňující, zpomalující a ochlazující vliv. Potraviny s převahou jang mají tendenci stahovat, oteplovat a zrychlovat.

 

Makrobiotický jídelníček

Záměrem makrobiotického jídelníčku je vybírat potraviny, které obsahují vyvážený poměr jin a jang energií, což jsou celozrnné obiloviny, zelenina a luštěniny. Potravinám, které obsahují převahu jin či jang, bychom se měli vyhýbat (potraviny s výraznou převahou jin: alkohol, cukr, med, olej, ovoce;  výrazně jangové: sůl, vejce, maso).

 

Skladba makrobiotického jídelníčku:

  • Celé vařené obilné zrno je základní potravinou, které má činit o málo více než polovinu celkového objemu stravy (50 – 60 %).
  • Zelenina má tvořit asi třetinu celkového objemu stravy (20 – 30 %), z toho třetina ve formě salátu či kvašená. Krátkodobě kvašená zelenina se nazývá pickles.
  • Luštěniny mají zaujímat 5 – 10 %.
  • Zeleninové polévky kořeněné sójovou pastou miso či sójovou omáčkou shoyu asi 5 % (1 – 2 misky).
  • Mořské řasy jsou důležitou přísadou, která se přidává do vařených pokrmů a tvoří asi 5 % celkového objemu stravy.
  • Zdravé osoby mohou jíst 1 – 2x týdně malé množství bílého rybího masa, několikrát týdně čerstvé ovoce a občas jako zákusek lehce opražené ořechy či semena.

 

Podle makrobiotického učení lze poměr jin a jang v potravinách do jisté míry ovlivnit kulinární úpravou. Nejvyváženějším způsobem je vaření ve vodě ve vrstvách nad sebou, tzv. NISHIME. Nevhodné jsou zejména pečení a restování (příliš jang), mražení a klíčení (příliš jin).

Výběr potravin a jejich kulinární úprava se řídí také ročním obdobím, zdravotním stavem, zeměpisným pásmem, ve kterém žijeme apod.

Mezi další pravidla, kterých by se měl stoupenec makrobiotiky držet, patří: jíst 2 – 3x denně až do lehkého zasycení, každé sousto alespoň 50x žvýkat, pít jen tehdy, když pociťujeme žízeň a poslední jídlo konzumovat nejpozději 3 hodiny před spaním.

 

Potraviny, které by se neměly konzumovat či velmi omezit:

  • červená masa, uzeniny, zvěřina, ryby s červeným a modrým masem (losos, tuňák, mečoun aj.),
  • vejce, mléčné výrobky,
  • výrobky z bílé mouky,
  • brambory, chřest, avokádo, špenát, rajčata,
  • tropické ovoce – kiwi, banány, ananasy, datle, fíky,
  • cukr, čokoláda, karob, med, javorový sirup,
  • černý čaj, bylinné čaje, limonády, džusy, víno,
  • instantní, mražené, konzervované a ozářené potraviny,
  • doplňky stravy, umělá sladidla.

 

Předpokládané zdravotní výhody makrobiotiky

Správně vedená makrobiotická strava má dle jejich stoupenců zamezit vzniku různých onemocnění včetně rakoviny anebo v případech již rozvinutých onemocnění nemocnému vrátit jeho plné zdraví, přičemž práce na svém zdravotním stavu nezahrnuje jen stravu, ale také různá dechová cvičení, pohyb, trénink duševní pohody apod.

 

Kritické zhodnocení makrobiotické stravy

Makrobiotická strava je převážně rostlinná, nízkoenergetická, nízkotučná, bohatá na vlákninu a složité sacharidy.

Odborníci se shodují na tom, že převážně rostlinná strava s dostatkem energie, živin a vlákniny je pro většinu lidí velmi přínosná a nezatěžuje tolik lidský organizmus jako strava s převahou živočišných potravin. Rostlinné zdroje je však třeba vhodně kombinovat, aby byl zajištěn dostatečný příjem kvalitních bílkovin (např. luštěniny a obiloviny), vitaminů a minerálních látek, které se v živočišné stravě nacházejí v nadbytku, ale v rostlinné stravě již ne tolik nebo se z ní hůře vstřebávají.

Makrobiotika velmi omezuje výběr potravin a při jejím dlouhodobém praktikování hrozí riziko z nedostatečného příjmu energie a některých životně důležitých živin, zejména bílkovin, minerálních látek (železo, vápník) a vitaminů (D, B12).

Nedostatek bílkovin byl popsán u dětí, které se stravovaly makrobioticky již od útlého věku a vyústil v poruchy a zpomalení růstu, které již nešlo napravit. U makrobiotických dětí a dospívajících byl zjištěn také nedostatek dalších živin, např. vitaminu B12, jež je potřeba pro správnou funkci nervového systému a krve.  Tento vitamin se vyskytuje převážně v živočišné stravě, rostlinná strava nemůže zabezpečit dostatečný přívod tohoto vitaminu. Jeho i lehký nedostatek v dospívání může způsobit poruchy spojené s nedostatkem abstraktního myšlení, poruchami koncentrace, schopností se učit novým věcem, krátkodobou pamětí apod. Stejně tak nedostatek dalších živin sebou nese zdravotní rizika. Nedostatek živin hrozí nejen makrobiotickým dětem a dospívajícím, ale také osobám se zvýšenými nároky, jako jsou těhotné a kojící ženy či vrcholoví sportovci, a může vyústit v poškození zdraví.

 

Vyzkoušejte si svoje znalosti v krátkém testu.

 

 

Literatura

Dagnelie PC, van Staveren WA. Macrobiotic nutrition and child health: results of a population-based, mixed-longitudinal cohort study in The Netherlands. Am J Clin Nutr. 1994 May;59(5 Suppl):1187S-1196S.
Di Genova T1, Guyda H. Infants and children consuming atypical diets: Vegetarianism and macrobiotics. Paediatr Child Health. 2007 Mar;12(3):185-8.
van Dusseldorp M et alRisk  of persistent cobalamin deficiency in adolescents fed a macrobiotic diet in early life. Am J Clin Nutr. 1999 Apr;69(4):664-71.
Kushi Michio. Makrobiotika. Preventivní energetická medicína budoucnosti. Tok 1996.
Strnadelová V., Zerzán J. Radost z jídla. Nejen makrobiotika očima lékaře a pacienta. 4. vydání. ANAG 2005.

 

Zpět

 

Ministerstvo zemědělství logo
ÚZEI
Ministerstvo zdravotnictví logo

Webová stránka je realizována v rámci plnění dotačního programu MZ ČR „Národní program zdraví – projekty podpory zdraví 2013“, projekt č. 10305: „Informační kampaň na téma WHO 5 klíčů k bezpečnému stravování, hygiena při manipulaci s potravinami a zdravá výživa“