Rychle a levně – takto můžeme charakterizovat současný moderní způsob veřejného stravování.
Jiný anglický výraz pro „Fast Food“ je také „Junk Food“. To je vlastně slangový výraz pro jakoukoli potravinu s omezenou výživovou hodnotou – jsou to potraviny bohaté na sůl, cukr a tuk, ale jinak chudé na ostatní důležité látky, jako jsou vitaminy, minerální látky, vláknina a jiné prospěšné látky. Jinak řečeno tyto potraviny nám dodávají zejména kalorie, ale téměř nic víc užitečného.
„Fast food“ doslova znamená „rychlé jídlo“. Pravděpodobně jedna z prvních doložených definic byla zaznamenána již v roce 1951 ve slovníku Merriam-Webster. Pod slovním spojením fast food je zde uvedeno: „Pokrm, který je rychle připraven a naservírován“ a je „rychle dostupný či připravený ke konzumaci, s malým důrazem na kvalitu.“ Další s definic, které můžeme najít je: „Nepříliš drahý pokrm, který je velmi rychle připraven a servírován".
Původním účelem bylo obsloužit zákazníka v co nejkratší době, aby se stihl najíst i při velkém nedostatku času. Z toho důvodu se stalo rychlé občerstvení, zejména v USA, značně oblíbeným kultem stravování. Teplý pokrm bez čekání, to je právě to, co většina klasických restaurací nemůže prostě nabídnout. Pro fast foodové restaurace či česky restaurace s rychlým občerstvením, je typická rychlá kuchyně s předem připravenými jídly, která si zákazník může zabalená odnést sebou. Tyto restaurace mají jen minimální obsluhu či dokonce žádnou. Jsou prostě šité na míru dnešnímu uspěchanému životnímu stylu. Rychle připraveno, ještě rychleji předáno zákazníkovi a často i rychle snědeno (ve stoje, v autě nebo za pochodu) – a většinou to ani (za) moc nestojí.
V čem tkví nebezpečí fast food?
Strava člověka by měla být pravidelná, pestrá, nutričně vyvážená a energeticky přiměřená. Stravovací návyky jsou určeny tím, jak se člověk stravuje v průběhu celého dne. Pakliže tedy jdeme do restaurace s rychlým občerstvením výjimečně jednou za čas, nic se neděje.
Situace se stává nebezpečnou, jestliže tyto provozovny navštěvujeme každý týden a častěji a jejich produkty se stávají podstatnou součástí našeho jídelníčku. U dětí tkví nebezpečí těchto prodejen i v tom, že prostředí těchto restaurací je pro ně velmi atraktivní, je zde spousta lákadel. Od hracích koutků přes možnost uspořádat narozeninové oslavy až po malé dárečky, které obdrží při zakoupení pokrmu. Dá se říci, že pro děti je toto prostředí mnohem atraktivnější než prostředí školní jídelny.
Fast food pokrmy se připravují většinou nejrychlejším možným způsobem, a to smažením (hamburgery, hranolky, bramboráky, nugety, kuřata, langoše). Vysoký obsah tuku a látky, které z něj vznikají během smažení, dodávají těmto pokrmům velmi atraktivní chuťové vlastnosti. Smažením však pokrm získá nejen zbytečnou energii, ale při smažení zároveň vznikají v přepalovaném tuku i různé rakovinotvorné látky.
Dalším kamenem úrazu v těchto restauracích jsou nápoje. Ve většině takovýchto restaurací je sortiment zaměřen zejména na slazené nápoje či nápoje kolového typu. Přílohou k hamburgeru bývá bílé pečivo a vše je navíc příliš slané.
V roce 2007 provedla respektovaná britská spotřebitelská organizace Which? další ze svých testů pokrmů rychlého občerstvení a zjistila „až šokující hodnoty soli“ v některých pokrmech. Tato organizace již v roce 2005 zjistila, že některé společnosti poskytují nepřesné informace o nutričním obsahu výrobků na svých webových stránkách – testy prozradily mnohem vyšší obsah energie, soli a nasycených tuků, než společnosti uváděly. Některé z nabízených salátů společností KFC a McDonalds obsahovaly v jedné porci více než 3 g soli, přičemž doporučený denní příjem soli by u dospělého člověka neměl přesáhnout 5 g. V roce 2007 tato společnost objevila, že dětské (!) menu společnosti Pizza Hut obsahovalo 4,3 g soli! Nejslanější pokrm z menu KFC pak obsahoval 6,3 g soli.
Malé doporučení: Pokud jsou fast foodové pokrmy konzumovány místo oběda, není od věci je doplnit porcí zeleniny či ovoce namísto hranolek a doplnit tak chybějící živiny. Třeba v podobě různých míchaných salátů či kusového ovoce a/nebo zeleniny, ovšem bez majonézového či jiného energeticky vydatného dressingu. Další možností je dát si namísto klasického fast foodového menu tzv. velké saláty (s drůbežím masem, se šunkou, se sýrem, vejci apod.), jsou chudší na energii a tuky a obsahují více tělu prospěšných látek.
Vykrm mě!
Jako důkaz všeho, co zde bylo o fast food řečeno, by mohl posloužit americký film „Super size me“ ve volném překladu „Vykrm mě“. Tento velmi povedený dokument odpovídá na otázku: „Co by se stalo, kdybyste nepozřeli nic jiného než stravu z rychlých občerstvení po dobu celého měsíce?“
Autor snímku, zdravý a mladý muž Morgan Spurlock, podnikl sám na sobě téměř nelidský experiment a po celý měsíc se stravoval jen a pouze v restauracích McDonald´s. Film mapuje jeho měsíční cestu po 20 amerických městech. Po tento celý měsíc se Morgan dobrovolně stravoval pouze 3krát denně výhradně výrobky McDonald´s a neprovozoval žádný sport. Musel ochutnat vše, co bylo v nabídce a pokud mu byla nabídnuta extra velká porce (Super Size), nesměl odmítnout. Nakonec nejde ani tak o to, že Morgan extrémně přibral (za měsíc přibral 11 kg), začal však být značně unavený, podrážděný a náladový, riziko srdečního selhání se u něj zvýšilo na dvojnásobek, sexuální život prakticky vymizel. Začal být na jídlech u McDonald‘s závislý a pokud je nedostal, objevily se u něj těžké bolesti hlavy. Proto všeho s mírou – a zde to platí dvojnásob.
Něco málo z historie Fast Food
Ačkoli restaurace rychlého občerstvení považujeme za známku moderní společnosti, jejich historie je tak stará jako města sama. Například ve městech starověkého Řecka byly rozšířeny stánky s chlebem a olivami. Kolem roku 512 před n. l. nabízely restaurace v Egyptě pokrm z divokých kuřat, obilí a cibule. Ve východní Asii mají dlouhou tradici restaurace nabízející různé druhy čínských nudlí. Pro Střední Východ jsou velmi charakteristické chlebové placky (pita chléb) a falafel (starobylý čistě vegetariánský pokrm původem z Egypta). Dnes je oblíbený v zemích Blízkého Východu, zejména v západním Libanonu, Izraeli, avšak rozšířil se po všech kontinentech. Hlavní ingrediencí je cizrna – druh luštěniny. Během přípravy je cizrna namočena, uvařena, až je měkká jako máslo, pak rozmělněna s přídavkem exotických koření a bylinek (římský kmín, koriandr, cayenský pepř, česnek a sójová omáčka), přidán kukuřičný olej a omáčka tahini nebo máslo z burských oříšků. Z cizrnové hmoty jsou tvarované rukama malé kuličky, které jsou osmaženy v oleji dozlatova. Pokrm je podáván jako součást náplně teplého arabského chleba "pita" spolu s jogurtem a nasekanou zeleninou.
Samozřejmě za 2500 let se fast food restaurace trochu změnily. Nyní jich po celém světě funguje cca 500 000. Moderní historie fast food je spojována především s USA. Prvním produktem novodobého fast food se stal hamburger. Síť McDonald´s byla založena v roce 1954 Rayem Krocem. Nyní je to největší a světově nejproslulejší síť restaurací s rychlým občerstvením.
Autor: eg
• Hurley J., Liebman B. Fast Food in 2005. Nutrition Action Healthletter, Center for Science in the Public Iinterest, 2005.
• Kolektiv autorů, Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole, Brno, Paido, 2007
• Testování výrobků Fast food, Informační centrum bezpečnosti potravin, 2005, autor článku Kvasničková A.
• www.which.co.uk - největší organizace na ochranu spotřebitele v UK