Doporučení v oblasti výživy a zdravého životního stylu jsou zaměřena obecně, s přihlédnutím zejména k pohlaví, věku a výdeji energie. Nerozlišují už mezi individuálními rozdíly, které na první pohled nemusí být vůbec vidět. Přestože 99,9 % genomu (veškeré genetické informace daného organismu) je totožných u všech lidí, pouhá desetina procenta rozdílů má však podstatný význam pro odlišnost. Nejenže nevypadáme stejně, ale také různě reagujeme na různé složky výživy.
Existuje celá řada příkladů různých reakcí jednotlivců na výživu, lépe řečeno na živiny stravy. Např. účinky nenutritivních látek (aktivních rostlinných látek s podpůrnými účinky na zdraví) jsou u každého jednotlivce odlišné, sodík u některých osob zvyšuje krevní tlak, u jiných však nikoliv a schopnost vlákniny snižovat hladinu cholesterolu je také ovlivňována lidským genomem. Vědy, které se na genetické úrovni zabývají vlivem výživy a jejích jednotlivých složek na odezvu organismu, jsou nutrigenetika a nutrigenomika.
Nutrigenetika a nutrigenomika
Často se tyto pojmy pletou nebo zaměňují, jsou však odlišné. V případě nutrigenetiky je zkoumán vliv genetické výbavy jedince na jeho odezvy na přijímanou stravu a její složky. Nutrigenetika odpovídá na otázky, jak organismus bude reagovat na konzumaci určitých živin a jakým způsobem bude ovlivněna přeměna látková, zdravotní stav nebo riziko vzniku onemocnění. Typickým příkladem nutrigenetické interakce je onemocnění fenylketonurie, kdy nositelé mutovaného (pozměněného) genu pro enzym fenylalaninhydroxylázu nejsou schopni přeměňovat aminokyselinu fenylalanin na tyrozin. Proto se v rámci léčby musí vyloučit přívod fenylalaninu ve stravě.
Nutrigenomika naopak vychází z toho, že výživa může zasahovat do genové exprese (genová exprese je proces, kterým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou struktury nebo funkci) a následně tak ovlivnit přeměnu látkovou a celou řadu dalších reakcí probíhajících v těle. Nutrigenomika odpovídá na otázku, jak jednotlivé složky stravy ovlivňují geny a jaké jsou důsledky těchto interakcí pro zdraví.
Příkladem nutrigenomiky je citlivost na hořkou chuť, která je považována za geneticky určený znak. Na základě subjektivního smyslového pocitu po podání hořkých látek se lidé rozdělují na tzv. tastery a non-tastery, tedy jedince, kteří tuto látku vnímají jako hořkou a jiní nikoliv. Schopnost vnímat hořkou chuť, lépe řečeno stupeň hořkosti, může pak výrazně ovlivnit upřednostňování některých skupin potravin. Studie popisují, že tasteři do svého jídelníčku zařazují intuitivně méně zeleniny, naopak více tučných a sladkých potravin, jejichž zvýšený příjem je spojován s nemocemi hromadného výskytu. Naopak non-tasteři konzumují méně tuků a cukrů a je u nich prokázán nižší výskyt srdečně-cévních onemocnění. Navíc některé hořce chutnající potraviny obsahují antioxidanty a jiné prospěšné látky z pohledu ochrany před tzv. civilizačními nemocemi. Přitom je zvláštní, že v mnoha odlišných populacích je zastoupení tasterů a non-tasterů je velmi odlišné.
Dalším příkladem je vliv kávy na onemocnění srdce. Káva může zvyšovat nebo snižovat riziko vzniku srdečních onemocnění, nebo nemá naopak žádný vliv. Ačkoli káva obsahuje celou řadu účinných látek, předpokládá se, že hlavní roli v možném účinku na srdce hraje kofein. Na základě varianty (obměny) genu, kterou člověk nese, existují v populaci dva typy lidí – tzv. pomalí a rychlí metabolizátoři (ti, kteří přeměňují látku např. kofeinu). U pomalejších metabolizátorů kofeinu bylo zjištěno, že vyšší dávky kofeinu zvyšují riziko srdečních onemocnění, u rychlých nebyl vliv kofeinu zaznamenán.
Metabolické programování
Metabolické programování vychází z poznatku, že výživa matky během nitroděložního vývoje plodu a později i výživa novorozence mohou významně ovlivnit zdravotní stav v dospělosti a ve stáří, zejména ve vztahu k srdečně-cévním chorobám, obezitě, osteoporóze a cukrovce 2. typu. I v tomto případě se jedná o důsledek reakcí různých složek potravy s geny. Dochází k otisku schémat dějů přeměny látkové matky do genetické výbavy dítěte. Není však jednoduché zjistit, které potravinové složky a které geny spolu reagují nežádoucím způsobem. Toto je předmětem dalšího zkoumání.
Individualizovaná výživa
Genetická výbava bez pochyb ovlivňuje způsob reakce každého jedince na různé faktory životní prostředí. Všechny zmíněné vědní disciplíny jsou teprve na začátku svého vývoje, ale do budoucna mají velký význam. Jejich cílem je zavést tzv. individualizovanou výživu, která spočívá v použití personalizovaného (individuálně přizpůsobeného) dietního režimu pro konkrétního jedince tak, aby byly zohledněny nejen jeho kvalitativní i kvantitativní potřeby výživy, ale také genetické sklony, za účelem ochrany a podpory zdraví nebo oddálení nástupu nemocí. V současné době jsou však vědecké, tedy spolehlivé poznatky o vztazích mezi celkovou výživou, jednotlivými potravinami a jednotlivými biologicky účinnými složkami potravy na jedné straně a genomem na druhé straně, omezené. Kromě výživy je také třeba brát v úvahu i vliv dalších faktorů životního stylu, které prokazatelně souvisí se zdravím. Prozatím nelze v individualizovaném (personalizovaném) výživovém poradenství šitém na míru spatřovat nic jiného, než dobrý obchod, který s sebou přináší velké zisky.
Použitá literatura:
KALAČ, P. Vynořuje se nová koncepce: Nutriční genomika a individualizovaná výživa. Výživa a potraviny, 2010, roč. 65, č. 1, s. 24-26.
FENECH, M. et al. Nutrigenetics and Nutrigenomics: Viewpoints on the Current Status and Applications in Nutrition Research and Practice. J Nutrigenet Nutrigenomics. 2011 Jul; 4(2): 69–89. Dostupné na http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3121546/.
BIENERTOVÁ-VAŠKŮ J. Co je to nutrigenomika? Výživa a potraviny, 2008, roč. 63, č. 3, s. 61-62
Autor: EH