Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší – to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu, než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost. Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí.
Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život (váha kolem 30 kg), ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout. Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.
Výskyt MA
Přibližně z 95 % jsou MA postiženy ženy. Naprostá většina z nich je ve věku od 12 do 18 let, i když někdy se porucha může objevit i po čtyřicítce či padesátce.
Některé anorektičky – asi 40 % – mají období, kdy nedokážou dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat, to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své „špatné" chování, totiž to, že jedly.
Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.
Mentální anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokážou zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat – na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.
Jak rozpoznat MA
Rodině nebo přátelům někdy trvá poměrně hodně dlouho, než pochopí, že někdo blízký trpí anorexií. Zčásti je to způsobeno tím, že anorektičky většinou skrývají to, že se snaží hladovět (během oběda nemají čas, při večeří tvrdí, že již jedly nebo že se najedí později, hledají mnoho dobrých důvodů, proč nejíst s ostatními).
Součástí anorexie je tajemnost a stranění se ostatních. Anorektičky se pomocí rutinního režimu složeného z diet, cvičení a pročišťování snaží vyrovnat s pocity, kterým se bojí čelit přímo. Právě jejich izolace je důvodem, proč si problémů všimne okolí většinou až tehdy, kdy je již pozdě.
Průvodní znaky MA
- ztráta 15 a více procent z normální tělesné hmotnosti
- pravidelný denní příjem nižší než 1000 kalorií
- ztráta menstruace (běžný průvodní znak hladovění, protože tělo si nemůže dovolit ztrácet živiny menstruačním krvácením)
- odmítání udržet si minimální tělesnou hmotnost (snaha zhubnout i přes nízkou tělesnou hmotnost)
- jídlo je vnímáno jako nepřítel
- pocit, že dieta ovládla celý život dotyčné osoby
- neustálé cvičení, někdy i pozdě v noci nebo v jinou nepatřičnou dobu
- přecházení při jídle
- osoba hned po jídle nebo, pokud byla donucena jíst, pospíchá od stolu, aby mohla zvracet
- záchvaty přejídání nebo období přejídání a následného pročišťování, střídaná obdobím hladovění
- neustálý strach z přibývání na váze
- dotyčná osoba si o sobě myslí, že je tlustá, i když jiní tento názor nesdílejí
- má zjevně „normální" tělesnou hmotnost, a přitom trpí utkvělou představou, že je tlustá
- intenzivní strach z nadváhy, i když dotyčná osoba není silná, nebo dokonce ztrácí váhu
Někdy se posedlost jídlem u anorektiček projevuje podivnými rituály při jídle. Krájejí si jídlo na miniaturní kousky, počítají, kolikrát přežvýkaly jedno sousto nebo kolikrát si ukously, někdy vypijí sklenici vody při každém soustu, jedí bez vidličky nebo si vytvoří jiný, svůj zvláštní vlastní způsob jedení.
Anorektička se zaměří na rituál a tak může zapomenout na nepříjemné nebo bolestné pocity, které by si jinak mohla uvědomovat. Pocity, které považuje za nepřijatelné nebo konflikty s rodinou zůstanou někde v pozadí, a ona se místo řešení těchto „důvodů" svých problémů soustředí na to, jak rozkrájet čtvrtku jablka na 40 nebo 50 miniaturních kousíčků.
Zdravotní následky MA
Většina anorektiček popírá jakékoli problémy, přestože anorexie je těžká porucha, která může způsobit vážné zdravotní problémy, a dokonce i smrt. Postižené trpí závratěmi, omdlévají z podvýživy, ale přesto tvrdí, že nemají hlad, že je jim dobře a problém mají jedině s tím, že jsou příliš tlusté.
Fyzické příznaky anorexie
- závratě
- poruchy koncentrace
- podrážděnost
- těžká nespavost
- snížená citlivost v rukou a nohou
- deprese – pocity beznaděje a zoufalství, které anorektička připisuje tomu, že není schopna zhubnout, ale který má jiné psychologické kořeny a zároveň je důsledkem špatné výživy
- infekce, které se nehojí
- podlitiny způsobené tím, že tělo má sníženou odolnost vůči poranění a také tím, že kosti nejsou obaleny tukem, a proto se mnohem snáze modřiny tvoří
- nízká odolnost vůči chladnému počasí – zdá se, že tak se tělo snaží chránit před chladem při ztrátě přirozené ochranné vrstvy tuku
- tělo se pokryje vrstvou jemného, měkkého ochlupení, které má zřejmě chránit před chladem namísto chybějící vrstvy tuku
- nízký tlak
- nepravidelný srdeční tep
- selhání srdce
- dehydratace, často ještě posílená tím, že anorektičky užívají diuretika, aby se odvodnily
- selhání ledvin
- snížená tělesná teplota
- zapadlé oči
- zašedlá nebo zažloutlá pleť, která má někdy tendenci praskat
- suché, lámavé vlasy (z nedostatku bílkovin)
Dlouhodobé zdravotní důsledky MA jsou velmi závažné. Hladovění (bez ohledu na to, co je jeho příčinou) poškozuje mozek a může mít zvlášť vážné následky u dospívajících, jejichž mozek je ještě v růstu.
Nezávažnějším dlouhodobým důsledkem anorexie je samozřejmě smrt. Je tragické, že 2 – 21% dívek, u kterých se rozvine anorexie, nakonec následkem sebehladovění umírá. Hospitalizované anorektičky si někdy dokonce vytrhávají hadičky umělé výživy.
Pokud si dívka nemocná MA dokáže uvědomit, že její snaha kontrolovat vlastní život prostřednictvím hladovění ji může zničit, získá tím motivaci, která jí pomůže přijmout a začít se léčit.
Použitá literatura:
Manuál prevence v lékařské praxi, Kol. autorů, Státní zdravotní ústav; http://www.szu.cz/manual-prevence-v-lekarske-praxi
Prevence v praxi, Kol. autorů, Nadace CINDI ve spolupráci s 3. Lékařskou fakultou University Karlovy v Praze, 2009; http://gtge.org/cindi/index.php?option=com_content&task=view&id=6&Itemid=28
Bulimie : jak bojovat s přejídáním, 3., doplněné a přepracované vydání Autor: František David Krch, Nakl. Grada, Mentální anorexie, Autor: František David Krch, Nakl. Grada, Poruchy příjmu potravy, 2. doplněné a přepracované vydání, Autor: František David Krch, Nakl. Grada
Autor: jr