Diabetes mellitus neboli úplavice cukrová (cukrovka) je metabolické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou cukru v krvi (hyperglykémií). Vzniká buď v důsledku nedostatku inzulinu, pak hovoříme o diabetes mellitus (DM) 1. typu, nebo v důsledku nedostatečné citlivosti tkání na inzulin – DM 2. typu.
Diabetes mellitus 1. typu se objevuje převážně v dětství a mladším věku. Jeho výskyt je okolo 0,4 % populace.
Diabetes mellitus 2. typu je nejrozšířenější typ diabetu ve vyspělých státech celého světa. Jedná se převážně o onemocnění středního a vyššího věku a jeho incidence (statistický ukazatel růstu) s věkem výrazně stoupá. 60 – 90 % diabetiků tohoto typu je obézních. Tento typ cukrovky v naší populaci převládá (90 %). V souvislosti s prudkým nárůstem nadváhy a obezity v populaci stoupá i množství diabetiků 2. typu (nyní okolo 7 % populace ČR) a hovoříme o hrozící epidemii cukrovky 2. typu
Důsledkem obou typů cukrovky jsou pozdní komplikace podmíněné zejména poškozením malých i velkých cév (selhání ledvin, slepota, infarkt myokardu, mozková příhoda, amputace dolních končetin), které jsou nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti diabetiků. Ischemická choroba srdeční, infarkty myokardu a cévní mozkové příhody jsou u diabetiků 2-3x častější než v ostatní populaci, ischemická choroba dolních končetin se vyskytuje dokonce 20x častější. Poškození malých cév oka je nejčastější příčinou oslepnutí vůbec.
První příznaky, se kterými nemocný přichází, jsou obvykle hubnutí, žízeň, nadměrné pití a močení, únavnost, nevýkonnost. Zdánlivě nesouvisející mohou být i opakované infekce močových cest. U cukrovky 1. typu může být první manifestací i akutní komplikace: diabetické koma s poruchou vědomí. I u diabetiků 2. typu může být prvním projevem porucha vědomí při vysoké hladině cukru v krvi, ke kterým dojde vlivem infekčního onemocnění. Ale nejčastěji je DM 2. typu zjištěn náhodně při preventivní prohlídce, jejíž součástí je i laboratorní analýza krve.
Příčina cukrovky 1. a 2. typu je odlišná. Inzulin – hlavní hormon regulující hladinu cukru (glykémii) v krvi je vytvářen beta buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Snižuje glykémii tím, že podporuje vychytávání glukózy ve svalech, játrech a v tuku.
Nemocní s DM 1. typu nevytváří vlastní inzulin v důsledku zničení beta buněk autoimunitním zánětem. Příčina rozvoje tohoto zánětu není dosud zcela jasná. Jisté je jen, že je nutná určitá genetická dispozice a pravděpodobně spolupůsobení virové infekce. K nákaze těmito viry může dojít ve velmi časném období, někdy i před porodem. V důsledku nedostatečné a postupně vůbec žádné tvorby inzulínu v těle dochází k hyperglykémii.
Naprosto odlišnou příčinu má DM 2. typu. Jeho podstatou je porucha reaktivity tkání na inzulin, kterého je pouze relativní nedostatek. Ve srovnání se zdravými mohou mít tito nemocní hladiny inzulinu dokonce vyšší. Hovoříme o inzulinové resistenci.
Nejčastější příčinou rozvoje DM 2. typu je životní styl spojený s nedostatkem pohybu, přejídáním a vznikem obezity. Většina nemocných trpí ještě dalšími poruchami, jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků a kyseliny močové v krvi. Tyto odchylky dohromady tvoří tzv. metabolický syndrom (syndrom X, Reavenův syndrom).
Diabetes II. typu lze léčit pouze úpravou stravy, nebo v kombinaci s podáváním léků. Inzulinová léčba nastupuje až v případě, že předchozí léčba je neefektivní. Hlavním předpokladem pro účinnou léčbu je trvalé snížení nadváhy a pravidelný pohybový a stravovací režim.
U DM 2. typu je sekundární prevence spojena s udržováním glykémie blízké normálu. Dieta musí vést k redukci tělesné hmotnosti, současně musí respektovat častou hyperlipidémii (vysokou hladinu tuků v krvi), zejména hypertriglyceridémii. Redukce příjmu cholesterolu a nasycených mastných kyselin je základním opatřením. Přívod vlákniny může pomoci normalizovat hladiny glykémie i krevních tuků. Přísun nenasycených mastných kyselin ve formě rostlinných olejů (slunečnicový, olivový) a ryb je dalším významným faktorem v sekundární prevenci cévního postižení u DM 2. typu. Nezbytné je i pravidelné cvičení, které povzbudí tělo k lepšímu využití inzulinu.
Základem stravovacích opatření je rozdělení jídel do 5 – 6 jídel denně (u dětí i více) s tím, že si pacient musí hlídat množství zkonzumovaného cukru (i škrobů, které se rozkládají na jednoduché cukry). Základem jídelníčku diabetika je zelenina a libové maso. Z potravin se doporučuje konzumace luštěnin, ryb, vlákniny, ořechů a semen (lněná, slunečnicová a dýňová semínka). Strava bohatá na polysacharidy a vlákninu snižuje potřebu inzulinu a reguluje obsah cukrů a tuků v krvi. Vhodné jsou také potraviny s obsahem vitaminu B6, hořčík a chrom.
Pohybová aktivita patří mezi základní faktory prevence i léčby onemocnění cukrovkou. Kromě toho, že udržuje fyzickou výkonnost a reguluje hmotnost, snižuje hladinu glukózy a tuků v krvi a zvyšuje účinnost léčby.
Autor: jr
Použitá literatura:
Manuál prevence v lékařské praxi, souborné vydání, SZÚ 2003