Pod pojmem čokoláda si dnes většina z nás představí čokoládovou tabulku nebo tyčinku, černou, hnědou nebo bílou, která se na jazyku rozplývá a zanechává příjemnou chuť. S touto lahodnou chutí se dostavuje pocit relaxace a duševní pohody.
Výroba těchto zmiňovaných pochoutek však začala až po roce po roce 1847. Původně se za slovem čokoláda skrývala hořká tekutina, kterou Mayové připravovali při pořádání různých rituálů. Aztéčtí bojovníci ji popíjeli, aby měli dostatek sil v boji. Díky své vysoké energetické hodnotě patřila čokoláda během 2. světové války k dennímu přídělu potravy vojáka.
Kakaové boby, které jsou základem čokoládových výrobků, obsahují až 50 % tzv. kakaového másla, což je vysoce ceněný tuk. Dále, minerální látky a alkaloid teobromin a malé množství kofeinu. Tyto látky mají posilující, povzbuzující a antidepresivní účinky. Čokoláda je proto považována za nejrozšířenější „chytrou drogu“.
Z botanického hlediska se jedná o semena stromu kakaovníku (Theobroma Cacao L.), což v překladu znamená „pokrm bohů“.
Do Evropy se čokoláda dostala spolu s kukuřicí, fazolemi, bramborami a rajčaty po návratu dobyvatele Ameriky Hernanda Cortéze. Ten do čokolády začal přidávat cukr. Okolo roku 1600 se čokoláda stala velmi populárním nápojem ve Francii. V roce 1760 vznikla v Americe první továrna na čokoládu a v roce 1876 se ve Švýcarsku začala vyrábět mléčná čokoláda tak, že se do čokolády přidávalo mléko. Švýcaři také se svoji spotřebou 10,5 kg čokolády na osobu a rok patří k největším konzumentům této lahůdky na světě.
Ve své podstatě je čokoláda směsí kakaové hmoty, která vznikne úpravou semen kakaovníku, cukru a kakaového másla. Její jakost je dána vzájemným poměrem kakaové hmoty a cukru. Přidáním dalších složek, jako např. mléka, aromatizujících látek, suchých skořápkových plodů a ovoce se sortiment čokoládových výrobků značně rozšiřuje.
Autor: lb