Ledviny mají v našem těle celou řadu důležitých úkolů. A pokud svou práci nevykonávají správně, pro člověka to znamená výraznou komplikaci a často také snížení kvality života.
Ledviny očišťují naše tělo nejen od škodlivých látek, ale také od látek nepotřebných a přebytečných a vylučováním vody a sodíku z těla umí ledviny regulovat i krevní tlak. Tímto způsobem ledviny pomáhají udržet stálé vnitřní prostředí tzv. homeostázu, která je důležitá pro správnou funkci našeho těla. Kromě toho ledviny tvoří i některé hormony, například takové, co mají vliv na krvetvorbu. Naopak další z hormonů – inzulin, který je důležitý pro udržení normální hladiny krevního cukru, právě v ledvinách svou pouť končí. Ledviny jsou také místem, kde se na svou účinnou podobu přeměňuje vitamin D a nepřímo tak ovlivňují i zdraví a pevnost našich kostí.
Co se stane, když ledviny neplní svou funkci správně? Z výše zmíněného vyplývá, že pokud ledviny nepracují správně, můžeme očekávat řadu zdravotních problémů, například s udržením složení vnitřního prostředí, rozvinout se může vysoký krevní tlak, chudokrevnost (anémie), objevují se problémy s odvápněním kostí nebo poruchy s látkovou přeměnou cukrů a tuků.
Stupně poškození ledvin
Ledviny jsou úžasné v tom, že i přes ztrátu jedné třetiny své očišťovací schopnosti, stále ještě dokáží udržet v těle příznivé složení vnitřního prostředí. Tento stav je nazýván sníženou funkcí ledvin. Jelikož pacient v takovém případ nepociťuje obtíže, je často odhalena náhodně, nebo se na problém přijde, až když postoupí do další fáze - chronické ledvinné nedostatečnosti. Zde už jsou ledviny velmi poškozené a neplní správně své funkce. Nemocný musí vyhledat odbornou pomoc, která se zaměřuje na úpravu stravy a je nutné nasazení léků. Toto období je různě dlouhé a je maximální snaha zabránit dalšímu poškozování ledvin, které může vyústit až v tzv. chronické selhání ledvin. Tento stav je velice závažný. Zde už nepomůže pouze úprava stravy a podávání léků, nutné je zařazení pacienta do dialyzačního programu a případně čekat na transplantaci ledvin.
Co je to dialýza?
Dialýza je metoda, která, zjednodušeně řečeno, uměle nahrazuje ledviny, pokud nezvládají plnit svoji očišťující funkci. Principem jakéhokoli druhu dialýzy je kontakt krve plné odpadních látek s polopropustnou membránou, za kterou je čistá tekutina. Látky přirozeně putují skrz tuto membránu z místa s vyšší koncentrací do místa s koncentrací nižší. Proto nahromaděné odpadní látky v krvi nemocného přecházejí do původně čistého roztoku a krev je od nich očištěna. Bohužel přes membránu prochází i část látek žádoucích, například některé bílkoviny, což může u pacienta vést až k rozvoji podvýživy (malnutrice).
Celkově je dialýza pro pacienta zatěžující jak po fyzické, tak po psychické stránce a navíc neumí nahradit další úkoly, které by zdravá ledvina v těle plnila. Pokud to stav pacienta vyžaduje a pokud je to možné, přistoupí se k transplantaci. Ledvina se transplantuje nejčastěji od příbuzného dárce, tedy rodinného příslušníka.
Úprava stravy při ledvinné nedostatečnosti
Obecně lze říci, že čím více jsou ledviny poškozené, tím větší pozornost je potřeba stravě věnovat. Podle stupně poškození ledvin se omezuje příjem bílkovin. I zde platí zásada, čím je omezení bílkovin přísnější, tím kvalitnější musejí být. Dále se hlídá množství přijaté soli, tekutin, draslíku, fosfátů a vápníku. Podle aktuálních hodnot se přizpůsobuje strava i léky pacientovi. Přes množství dietních omezení je potřeba, aby byl celkový příjem energie, který nemocný přijme, dostatečný, což v některých případech může být obtížné zajistit pouze běžnou stravou. Dnes je naštěstí na trhu řada přípravků, které svým příznivým složením pamatují na tyto nemocné.
Dieta při transplantaci a dialýze
Dieta při dialýze se velmi liší od předešlé. Cílem již není omezování bílkovin, ale naopak jejich navýšený příjem. Nemalá část tělu vlastních bílkovin odchází do dialyzačního roztoku, a je třeba, aby je nemocný doplnil stravou. Stejná, nebo ještě vyšší zůstává i potřeba energie. Pokud to zdravotní stav dovolí, je snaha pacienty co nejméně omezovat a naopak je podporovat v plnohodnotném naplnění života.
Také po transplantaci, po překlenutí kritické fáze, se strava pacienta pomalu blíží normální stravě. Nejdříve pacient ovšem přijímá pouze umělou výživu, poté následuje tzv. nízkomikrobiální dieta, kde je kladen důraz hlavně na čerstvost a kvalitu potravin, spojenou s bezchybnou hygienou přípravy pokrmů. V této fázi jsou zakázány například mléčné výrobky s živou jogurtovou kulturou, či tepelně neošetřené uzeniny, syrová masa a další. Postupně, se zlepšujícím se zdravotním stavem pacienta, opět strava co nejvíce připomíná běžnou stravu s minimem omezení.
O své ledviny bychom se měli starat, nepřetěžovat je, nevystavovat možným jedovatým látkám a rozhodně předcházet jejich úrazům, protože kvalitu našeho života ovlivňují a vždy ovlivňovat budou z nemalé části právě naše ledviny a jejich správná funkce.
Aneta Pohořalá (AnPo)
TEPLAN, Vladimír a Olga MENGEROVÁ. Dieta a nutriční opatření u chorob ledvin a močových cest. Praha: Mladá fronta, 2010. Aeskulap. ISBN 978-80-204-2208-8.
SVAČINA, Štěpán. Klinická dietologie. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2256-6
ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0320-3
ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2844-5
TESAŘ, Vladimír a Pavel KLENER. Vnitřní lékařství. Sv.IX, Nefrologie. Praha: Karolinum, 2003. Scripta. Malá řada. ISBN 80-7262-209-9