Chráněné označení původu a Chráněné zeměpisné označení jsou dvě, svojí podstatou velmi podobná značení, která slouží k právnímu zajištění komunitární ochrany označení zemědělských výrobků a potravin.
Jaký je mezi nimi tedy rozdíl?
Označení původu – všechny fáze výroby musí probíhat ve vymezené oblasti, týká se to rovněž surovin.
Zeměpisné označení – ve vymezené oblasti musí probíhat alespoň jedna z fází výroby, tj. produkce, zpracování nebo příprava. Specifickou vlastností je, že práva jsou nevýlučná, tzn., že toto označení může používat každý hospodářský subjekt ve vymezené oblasti, který uvádí na trh zemědělské produkty nebo potraviny, pokud jsou v souladu s odpovídající specifikací. Právo ochrany se vztahuje na celé území EU.
Naše republika má z tzv. nových členských zemí EU největší množství takto registrovaných výrobků. Vzhledem k tomu, že jejich zápis je podmíněn tradicí výroby, spotřebitelé tyto výrobky dobře znají.
Příklady schválených označení výrobků:
Českobudějovické pivo, Budějovické pivo, Budějovický měšťanský var, Štramberské uši, Pohořelický kapr, Žatecký chmel, Hořické trubičky, Karlovarský suchar, Lomnické suchary, Třeboňský kapr, Nošovické kysané zelí, Pardubický perník, Český kmín, Chodské pivo, Chamomilla Bohemica (heřmánek), Všestarská cibule, České pivo, Znojemské pivo, Mariánsko-lázeňské oplatky, Brněnské pivo, Březnický ležák.
Zemědělské výrobky a potraviny, zapsané v Registru zeměpisných označení a označení původu, mají možnost používat na svých obalech symboly Společenství (v potřebných jazykových verzích EU).
Další chráněnou značkou je Zaručená tradiční specialita.
Pojem zaručeně tradiční specialita označuje takový produkt, který je spjat s použitím tradičních surovin, nebo musí být charakterizována tradičním složením, nebo tradiční metodou produkce anebo přípravy, nikoli však se zeměpisným původem. Termínem „tradiční“ se podle evropské legislativy rozumí prokázané používání na trhu Společenství po období, které vykazuje předávání mezi generacemi, toto období by se mělo rovnat časovému úseku obecně připisovanému jedné lidské generaci, tedy nejméně 25 let. Následně „zaručenou tradiční specialitou“ je tradiční zemědělský produkt nebo tradiční potravina, jejíž zvláštní povaha je uznávána Společenstvím, a to zápisem do rejstříku, který vede Evropská komise.
Nejaktuálněji (v únoru letošního roku) Evropská komise zapsala do rejstříku zaručených tradičních specialit název Špekáček, Lovecký salám, Spišské párky a Liptovský salám, čtyři výrobky, o které požádala Česká republika ve spolupráci se Slovenskem.
Autor: lb