Víte, jakými metodami můžeme zjistit náš výživový stav? Některé z nich si můžete na sobě sami vyzkoušet, jiné patří do rukou odborníků.
Výživa našeho organismu je zásadní pro udržení dobrého zdraví. Důležitý je dostatečný a přitom ne nadbytečný příjem živin, rovnováha mezi příjmem a výdejem energie a dostatek tekutin. Na zdraví má vliv i příjem látek, které našemu organismu vysloveně škodí (například kouření), naše psychická pohoda, rytmus bdění – odpočinek – spánek apod.
Ne vždy dostatek potravy znamená dostatečný přívod všech látek potřebných ke zdravému fungování našeho těla. V současné době může být riziko nedostatečného přívodu některých živin spojeno například se stravou nekvalitní, chudou na živiny (nedostatek ovoce a zeleniny, nadbytek bílého pečiva, cukrů apod.). Dalším příkladem může být zhoršené vstřebávání některých živin u zánětlivých onemocnění trávicího traktu, ztráty tekutin a některých minerálních látek při průjmových onemocnění nebo ztráty tekutin a glukózy močí u neléčené cukrovky. K přesnému zhodnocení našeho výživového stavu je možné provést vyšetření, která nám napoví, jak na tom skutečně jsme – například vyšetření krve, měření antropometrických ukazatelů, měření krevního tlaku apod. V určitých případech se přistupuje i k dalším vyšetřením jako je například denzitometrie (hustota kostí) při podezření na křivici u dětí. Pojďme se nyní podívat, které informace a vyšetření jsou vhodná pro zhodnocení našeho stavu výživy:
1. anamnéza
Jedná se o rozhovor lékaře či jiného odborníka s pacientem, při kterém jsou cíleně kladeny otázky týkající se zdraví vyšetřovaného. Při hodnocení nutričního stavu je cílem zjistit, zda je strava vyšetřované osoby vyvážená a obsahuje všechny živiny a jiné výživové faktory v patřičném množství a kvalitě (ani hodně, ani málo). Ptáme se především na onemocnění související s výživou, zjišťujeme zpětně výživové zvyklosti (skladba jídelníčku, kulinářská úprava pokrmů, konzumace alkoholu, kávy apod.).
2. antropometrická měření
Pomocí antropometrie lze určit celkové množství tuku v těle, jeho rozložení, a zda má jedinec sníženou nebo zvýšenou tělesnou hmotnost vzhledem ke svému věku a tělesné výšce. Mezi antropometrické ukazatele stavu výživy patří tělesná hmotnost a výška, tělesné obvody a kožní řasy. K posuzování tělesné hmotnosti se nejvíce používá index tělesné hmotnosti, známější spíše pod zkratkou BMI (z angl. Body Mass Index): BMI = váha [kg] / (výška[m]) 2. Jde však pouze o přibližné posouzení, neboť se nepřihlíží k věku, individuálnímu vnitřnímu naprogramování (genetická výbava), stupni sportovní činnosti, mohutnosti kostry a množství svalové a tukové hmoty či případnému vlivu nemocí apod. U dětí a dospívajících se hmotnostně-výšková proporcionalita hodnotí častěji na základě percentilových grafů.
Měřením tělesných obvodů snadno určíme, zda má daná osoba sklon k hromadění tuku v dolní či horní části těla. To je důležité, neboť hromadění tuku v břišní oblasti sebou nese riziko vzniku některých onemocnění. Nejčastěji se měří obvod pasu nebo se používá poměr obvodu pasu k obvodu boků.
Celkové množství tuku v těle dobře koreluje s tloušťkou kožních řas, resp. množstvím tuku uloženým v podkoží. Tloušťka kožních řas se měří na různých místech těla. Vyšší hodnoty kožních řas bývají provázeny vyššími hodnotami cholesterolu a tuků v krvi a u více než poloviny dospělé populace souvisí nárůst podkožního tuku s vyššími hodnotami krevního tlaku.
Celkové množství tuku v těle je samozřejmě možné stanovit i mnohem přesnějšími metodami. Jednou z nejpřesnějších je podvodní vážení (hydrodenzitometrie), dále jsou to zobrazovací metody (počítačová tomografie, nukleární magnetická rezonance aj.) či bioelektrická impedance. Tyto metody jsou ale technicky náročné a pro mnoho pracovišť nedostupné, používají se spíše ve specializovaných centrech k výzkumným účelům.
3. klinické vyšetření
Klinické vyšetření pomáhá odhalit případné poruchy výživy pomocí tělesné prohlídky či jednoduchými fyzikálními vyšetřeními. Pátrá se po známkách nesprávné výživy, např. příčné bílé pruhy na nehtech svědčí o těžkém nedostatku bílkovin, záněty koutků rtů mohou značit nedostatek vitaminů B2, B6 či železa, apod. Ovšem ne vždy jsou nalezené příznaky odrazem nesprávné výživy, příčin může být více, například působení sucha, horka, prachu atd.
4. biochemické vyšetření
Biochemické metody jsou schopny včas odhalit nedostatečný či nadbytečný přívod živin. Stanovují se přímo hodnoty jednotlivých látek nebo jejich metabolitů (látek, které z nich v těle vznikají), a to v krvi, séru, plazmě, červených krvinkách, moči apod. Například nedostatek jódu se zjišťuje podle jeho množství v moči (jodurie) nebo podle funkce štítné žlázy. Nadbytečná konzumace tuků se určuje z množství tuků (triglyceridů) v krvi.
Výsledky uvedených vyšetření by měly být vždy hodnoceny odborníkem a ve spojení s celkovým zdravotním stavem vyšetřované osoby.
Vyzkoušej si svoje znalosti v krátkém testu
Použitá literatura:
Kleonwachterová H, Brázdová Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. IDVPZ, 2001.
Kubisová D. Měření obvodu pasu a boků při vyšetřování v antropologii a klinické praxi. DMEV. 2003, 4: 209-213.
Kubisová D. Antropometrické ukazatele. Manuál prevence v lékařské praxi - souborné vydání, Univerzita Karlova - 3. LF / Fortuna, Praha 2004, str. 101-105.
Zazula, R, Wohl P, Wohl P. Nutriční stav pacienta a možnosti jeho hodnocení. Interní Med. 2009; 11 (1): 45–47.