Jak vypadá a chutná zelenina, která je pro některé populace základní potravinou, pro jiné exotickou pochoutkou a pro jiné jen zajímavým plodem na fotografii.

.

Ačokča (Cyclanthera pedata L.)

Nazývá se také achokcha, divoká caihua, lidově papriko-okurka.

Původ: Ačokča pochází z jižní Ameriky a roste ve vlhkém, teplém klimatu. Je velmi rozšířena od Bolívie až po Mexiko.

Vzhled: Plody se podobají naší zelené paprice (jemně prohnuté), jsou 10-20 cm dlouhé.

Jak se jí, jak chutná: Pro konzumaci jsou vhodné 3-10 cm dlouhé lusky. Malé plody mají za syrova velmi příjemnou hráškovou chuť a můžete je pojídat samostatně. Lze je přidávat i do syrových zeleninových salátů, kde zastoupí zelenou papriku, nebo tepelně zpracovávat (vařit, dusit). Plody nakrájené na menší kousky lze sušit a pak se hodí v zimě jako chutný doplněk do gulášů, pod dušená masa nebo do zeleninových polévek.

Zajímavost: Kořeny této rostliny domorodci využívali na čištění zubů. 

 

Batáty (Ipomoea batata Lam.)

Nazývají se také sladké brambory (Sweet Potatoes, Susskartoffeln), jedlý svlačec.

Původ: Pocházejí pravděpodobně z tropické Ameriky.

Vzhled: Batáty připomínají velké podlouhlé brambory. Barva hlíz je na povrchu bílá, nažloutlá, oranžová, hnědá až fialová. Jejich hmotnost se pohybuje od půl kila až do 5 kg.

Jak se jedí, jak chutnají: Připravují se velmi jednoduše jako naše brambory – vaří se, dusí, zapékají, smaží apod. Chutnají však nasládle, někomu mohou připomínat namrzlé brambory. Proto jsou vhodné pro přípravu na sladko, skvěle chutnají se skořicí, medem, zázvorem či kokosem. Před kuchyňskou úpravou je však nezapomeňte dokonale omýt nebo oloupat.

Zajímavost: Batáty jsou velmi bohaté na vitamin A. Máte-li zájem dozvědět se o nich více a nedělá vám problémy angličtina, klikněte zde.

 

Jakon (Polymnia sonchifolia, Smallamthus sonchifolius)

Původ: Tato rostlina pochází z Jižní Ameriky. Roste v teplých andských údolích, ale nalézt ji můžeme i v nadmořské výšce nad 3 000 m. Drobní pěstitelé ji v Andách pěstují převážně pro svou vlastní potřebu.

Vzhled: Jakon plodí dva druhy hlíz: oddenkové hlízy připomínající topinambury, které slouží k množení rostliny, a poměrně velké jedlé kořenové hlízy, které se upravují jako zelenina. Ty mají kulovitý nebo nepravidelný vřetenovitý tvar a dorůstají velikosti až 40 cm a hmotnosti dvou kilogramů. Průměrně však váží kolem půl kila. Dužina je zbarvená od bílé, přes krémově žlutou až do slabě fialové. Na povrchu je jakon zbarven šedohnědě až fialově, na vzduchu rychle tmavne.

Jak se jí, jak chutná: Jakonové hlízy se pojídají obvykle syrové, zeleninovým salátům dodávají charakteristickou chuť i konzistenci. Lze je také vařit, smažit, zapéci nebo kompotovat (chutnají pak podobně jako ananas). V Brazílii a Japonsku se z hlíz vyrábí, světe div se, hranolky, chipsy, sladké pečivo, ale také ethanol. Dužnina jakonu je velmi křehká, šťavnatá a příjemně sladká.

Zajímavost: Jakon je vhodný pro osoby nemocné cukrovkou, s poruchami trávicího traktu,  slouží i ke zlepšení onemocnění ledvin a omlazení pokožky.

 

Kalabasa (Lagenaria siceraria)

Nazývá se také leganérie či indická okurka, v Africe jí říkají kalbas.

Původ: Pochází z Afriky, odkud se před asi 10 000 lety rozšířila dále do Asie a Ameriky.

Vzhled: Velké dužnaté plody, až 80 cm na délku a 20 na šířku, tvarem připomínající zaškrcené zelené dýně. Zralé plody jsou zbarveny  žlutě až světlehnědě.

Jak se jí, jak chutná: Kalabasa se upravuje tepelně a lze ji konzumovat za studena v salátech. Kdo ji pěstuje na zahradě (moc vás asi nebude), ukrojí si z ní jen tolik, kolik zrovna potřebuje, a zbytek plodu roste dál.

Zajímavost: Tykve indické okurky se používají také na výrobu hudebních nástrojů a v afrických domácnostech slouží jako nádoby na mléko, vodu či pivo.

 

Kiwano (Cucumis metuliferus)

Nazývá se také africká či divoká okurka.

Původ: Kiwano je původní africká rostlina. V současné době se pěstuje na všech kontinentech (vyjma Antarktidy).

Vzhled: Jasně oranžový oválný plod až 12 cm dlouhý, porostlý krátkými silnými ostny. Dužina je zelená, rosolovitá. 

Jak se jí, jak chutná: Kiwano je mírně sladké, nejčastěji se jí syrové, přičemž se podélně rozkrojí a pocukruje. Můžete jej přidat také do zeleninových salátů nebo jako oblohu k masu. Nebo je vařit, péci, smažit. Sušené se mele na mouku.

Zajímavost: Název „kiwano“ je obchodní značka jednoho novozélandského producenta této zeleniny, která se začala používat také jako název pro tyto plody. Na takovou reklamu si jistě  nikdo nestěžuje.

 

Mashwa (Tropaeolum tuberosum)

Lichořeřišnice hlíznatá, nazývaná se také isaño, añu, maswallo, mazuko, mascho, cubio.

Původ: Pochází z oblasti centrálních And, odkud se rozšířila do Kolumbie, Chile a severní Argentiny. Vysazuje se ve výše od 3000 do 4000 m n. m. 

Vzhled: Hlízy lichořeřišnice jsou hruškovitého tvaru, až 10 cm dlouhé a 5 cm široké.

Jak se jí, jak chutná: Hlízy se dusí, opékají nebo se jí jako thayacha. Mají trpkou chuť, kterou je možné vylepšit tak, že se po uvaření nechají projít mrazem. Potom je většina lidí považuje za skutečnou pochoutku.

Zajímavost: Lichořeřišnici znali již Inkové, kteří ji používali jako prostředek snižující pohlavní touhu, a proto ji přidávali svým vojákům do jídla. Dnes jsou hlízy této rostliny důležitým zdrojem potravy pro chudé lidi z oblasti vysokých And.

 

Okra (Hibiscus esculentus, Abelmoschus esculentus)

Známá jako ibišek jedlý, bamia.

Původ: Ibišek má své kořeny zřejmě v tropické Asii, byl známý již  ve 2 tisíciletí př. n. l.

Vzhled: Plody jsou špičaté pětihranné tobolky dlouhé 6 – 20 cm, podobné malé zelené paprice.

Jak se jí, jak chutná: K jídlu se používají jen mladé tobolky, které jsou ještě křehké, uvnitř slizovité, bez semen. Velmi mladé plody můžete jíst čerstvé. Před kuchyňskou přípravou se z okry nožem uříznou špičky a stonky. Před smažením je navíc potřeba povařit tobolky asi 10 minut ve slané vodě. Chutnají dobře vařené, dušené i zapékané. Navíc je lze sušit, mrazit a konzervovat v různých nálevech.

Zajímavost: Ibišek má nízkou energetickou hodnotu, a hodí se proto do redukčních diet.

 

rebarboraRebarbora (rheum rhabarbarum, undulatum)

Nazývá se také reveň (kadeřavá).

Původ: Pochází z Mongolska a Číny, odkud se postupně rozšířila do celého světa. V Evropě se pěstuje od 18. století.

Vzhled: Konzumují se listové řapíky, bledě zelené až červené, které mohou být i 60 cm dlouhé a 6-7 cm široké.

Jak se jí, jak chutná: Konzumují se  pouze mladé řapíky, které mají nízký obsah kyseliny šťavelové (ta je odpovědná za kyselou chuť rebarbory). V naší kuchyni jsme rebarboru zvyklí používat především na koláče (reveňový koláč s drobenkou). Lze ji ale využít i jako náplň do ovocných knedlíků, závinů, přílohu k masu, kompotovat, marmeládovat apod.

Zajímavost: Latinské označení reveně „rheum“ je odvozeno podle řeky Rha (dnešní Volha), z jejíhož povodí se dostávala do obchodu.

 

Taro (Colocasia esculenta)

Nazývá se také kalo nebo coco-yam.

Původ: Pochází z bahnitých polí tropické Asie, kde je hlavním prostředkem obživy místních obyvatel.

Vzhled: Ke konzumaci jsou vhodné hlízky dosahující velikosti slepičího vejce (v jižní Koreji se jim říká toran, což v překladu znamená doslova „vejce ze země“).

Jak se jí, jak chutná: Chuťově jsou nejbližší našim bramborám, a také se podobně kuchyňsky upravují. Kromě vařených hlíz a kaše je lze připravit i jako chipsy a hranolky.

Zajímavost: V zahraničí jsou hlízky tara běžně dostupné v supermarketech, kde se prodávají také jako chipsy.

 

Vyzkoušejte si svoje znalosti v krátkém testu.

 

Použitá literatura:
Neglected Crops: 1492 from a Different Perspective. 1994. J.E. Hernándo Bermejo and J. León (eds.). Plant Production and Protection Series No. 26. FAO, Rome, Italy. p. 149–163.

Lachman J., Fernández E. C., Orsák M. Chemické složení a využití Jakonu [Smallanthus Sonchifolia (Poepp. Et Endl.) H. Robinson]. Česká Zemědělská Universita, Praha. VZ MSM 412100002 AF ČZU
Ottova encyklopedie obecných vědomostí.1997-1999. Internetová verze 2003.

Biological Library
Dary přírody Jarmily Teplíkové
Sweetpotatoe.org
PlantZAfrica.com
Plants for A Future