Látky, které vstupují do našeho těla, mohou ovlivnit vybrané orgány nebo celé tělo. Jedním ze sledovaných a zkoumaných účinků je účinek na imunitní systém, který plní ochrannou roli lidského těla. Tento systém má dvě části, mluvíme o vrozené a získané imunitě. Vrozená imunita je první linií obrany, je méně specifická a řadíme k ní fyzikální a biochemické bariéry jako např. sliznice, kašel, sekreci hlenu aj. Do vrozené imunity řadíme i buňky jako např. zabíječské buňky a buňky, které mají schopnost pohlcovat okolní částice. Specifická imunita se u člověka vyvinula později, je specifická, umí rozpoznat struktury tělu vlastní a cizí a umí reagovat na základě předchozích zkušeností. Cizí struktury jsou v těle rozpoznávány pomocí zvláštních látek, které označujeme jako antigeny. Při aktivaci vyvolané tímto antigenem, který se dostal do našeho těla, může dojít k produkci protilátek, které se na antigen naváží a dalším procesem bude částice s antigenem odstraněna. Činnost imunitního systému je složitá a vyžaduje vzájemnou koordinaci i propojenost s nervovým systémem.

Do funkce imunitního systému mohou zasáhnout jednotlivé látky a jejich účinek může vést ke snížení či naopak zvýšení jeho funkce. Je však třeba si uvědomit, že funkci imunitního systému nebudou ovlivňovat pouze kontaminující (znečišťující) látky v potravinách, ale i skladba samotné výživy.

Snížení funkce imunitního systému se označuje jako imunosuprese. Může být vyvolána:

• azbestem (dříve kontaminované potraviny, u kterých byl použit při filtraci),
• kadmiem (mezi potravinové zdroje řadíme játra, ledviny, houby, špenát, celer či některá semínka),
• sloučeninami cínu (kontaminované potraviny z obalů),
• polychlorovanými bifenyly (hromadí v potravních řetězcích),
• dibenzo-p-dioxiny (kontaminované potraviny),
• polycyklickými aromatické uhlovodíky (vznikají při grilování či smažení),
• mykotoxiny (zejména aflatoxiny), což jsou produkty plísní.

Mykotoxiny se vyskytují v některých potravinách, především při chybném skladování (např. sušené ovoce, skořápkové plody, koření či některé výrobky z obilovin). V dřívějších dobách bylo možné aflatoxiny najít i v mléce, pokud byly krávy krmeny plesnivým krmivem. V dnešní době díky vysoké kvalitě hygieny potravin se s tím setkáváme pouze výjimečně. Jednoznačné doporučení je nekonzumovat plesnivé potraviny (seškrábnutí povrchu nepomůže, produkty plísní se nachází v celé potravině) a dbát na správné podmínky uchování potravin.

Imunosupresivní efekt je nežádoucí a vede nejen ke snížené obranyschopnosti proti infekcím, ale protože imunitn?? systém je odpovědný i za rozpoznávání novotvarů v našem těle, zvyšuje se tak pravděpodobnost nádorových onemocnění. A samozřejmě imunosupresi ovlivňuje i psychický stres. Imunosupresivní účinek mají i některá léčiva, u kterých je tento efekt žádoucí, a tato léčiva se využívají při transplantacích, kdy chceme zamezit odmítnutí transplantovaného orgánu.

Opačnou reakcí imunitního systému je přecitlivělost na danou látku s následným rozvojem alergických projevů. Alergické reakce nevznikají při prvním kontaktu, ale je třeba opakovaného kontaktu s látkou, kdy se uvede do pohotovosti imunitní systém a  dojde k rozvoji přecitlivělosti na tuto látku. Při následném opakovaném kontaktu dochází k hromadění protilátek a rozvoji alergické reakce, kterou může vyvolat velmi malé množství dané látky. Projevy alergických reakcí zahrnují kožní reakce, dušnosti, otoky aj. Tyto projevy jsou způsobeny látkou – histaminem, který se při alergických reakcích uvolňuje.

Proto se v léčbě alergických projevů používají antihistaminika, což jsou léčiva potlačující účinky histaminu. Mezi látky vyvolávající alergické reakce řadíme pyly, prachy, akryláty aj. Patří sem i látky, které se váží na přirozeně se vyskytující bílkoviny v těle,  např. izokyanáty či alkylační činidla. V případě, že se malé molekuly naváží na b??lkoviny, nemusí vždy vyvolávat alergickou reakci, ale mohou pozměnit strukturu bílkovin, které se jeví imunitnímu systému jako cizí a dojde k jejich vyloučení. Je nutné také alergické reakce oddělit od prostého dráždění, nesnášenlivosti některých látek (alergie na mléko má zcela jiný mechanismus účinku než nesnášenlivost laktózy v mléce) či dalších reakcí (např. idiosynkrazie – geneticky podmíněná netypická reakce). Výskyt alergických reakcí v posledních desetiletích stoupá, což vede k hypotézám o vlivu životního prostředí. V neposlední řadě je nutné brát ohled na individuální reakce po působení daných látek a individuální genetické předpoklady.

Zvláštním typem imunitní reakce je autoimunitní reakce, kdy imunitní systém bojuje proti buňkám vlastního těla. Tento stav mohou ovlivnit některá léčiva, např. prokainamid, což je léčivo na srdeční arytmie a může v nejzávažnějš??m případě vést až k rozvoji lupus erythematosus (autoimunitní onemocnění postihující celé tělo). Vliv mohou mít již dříve zmíněné polychlorované bifenyly, které mohou vyvolat autoimunitní poškození štítné žlázy, ale vliv mohou mít i některé složky naší stravy jako např. pyrolyzáty aminokyselin vznikající při nadměrné tepelné zátěži (přepalování bílkovin), oxidované tuky vznikající při opakovaném smažení za vysokých teplot v nevhodném oleji či produkty vznikající při jiných technologických úpravách.

Kromě látek, které mohou potraviny kontaminovat (znečišťovat), může imunitní systém ovlivnit i složení naší výživy. Často je v tomto ohledu citován model, který mluví o optimálním příjmu sledované živiny. Její nedostatek může vést ke snížené funkci, naopak její nadměrný příjem může vést k přehnané funkci či k poruchám funkce imunitního systému.

Při nedostatečném příjmu bílkovin je poškozena zejména funkce získané specifické imunity. Bílkoviny jsou však nezbytné i pro stavbu mnohých bariér, které plní roli v nespecifické vrozené imunitě a jejich dlouhodobější nedostatek tak zasáhne i tuto část imunity. Snížení funkce imunitního systému můžeme také sledovat při nedostatku vitaminu B6, C, A, E, kyseliny listové, která je nezbytná pro tvorbu nových buněk, a nedostatku některých mineráln??ch látek jako zinku, mědi, hořčíku či selenu. Snížení funkce může vyvolat i nadměrný přívod např. tuků, vitaminu E, železa, mědi, či selenu. U omega-3 nenasycených kyselin byl prokázán pozitivní vliv na imunitní systém a ochranný účinek v případě srdečně-cévních onemocnění, popsán byl protizánětlivý účinek, tlumení alergických reakcí a význam mají u osob s autoimunitními onemocněními.

Na imunitní systém mají vliv jak látky v potravinách přítomné, tak i skladba výživy samotné. Nezbývá, než dodat, že péčí o kvalitní potraviny a správnou skladbu jídelníčku se zajistí kvalitní živiny pro tělo s pozitivním dopadem na zdraví a udržením správně fungujícího imunitního systému.

Autor: tp 

Použitá literatura:
• LUEBKE, R., HOUSE, R., KIMBER, I. Immunotoxicology and Immunopharmacology. TARGET ORGAN TOXICOLOGY SERIES. 3. vyd. Boca Ranton: CRC Press (Taylor & Francis Group), 2007. 646 s. ISBN978-0-8493-3790.
• HORÁK, J., LINHART, I., KLUSOŇ, P. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky. Dotisk 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012. 187 s. ISBN 978-80-7080-548-0.
• LINHART, I. Toxikologie. Interakce škodlivých létek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. 1. vyd. Praha: Vysoká ??kola chemicko-technologická v Praze, 2012. 376 s. ISBN 978-80-7080-806-1.
• LÜLLMANN, H, MOHR, K., WEHLING, M. Farmakologie a toxikologie. Praha: Grada Publishing, 2004. 728 s. ISBN 80-247-0836-1.
• PATOČKA, J. et al. Nutriční toxikologie. 1. vyd. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta JU, 2008. 71 s. ISBN 978-80-7394-055-3.
• TUREK, B., HRUBÝ, S., ČERNÁ, M. Nutriční toxikologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 123 s. ISBN 80-7013-177-2.