Nadváha a obezita jsou definovány jako nemoci charakterizované zmnožením tukové tkáně v těle. V některých případech je potřebné stanovit množství tuku v těle pomocí přesnějších metod, než je výpočet Body Mass Indexu doplněný obvodem pasu či poměru pasu a boků.

Nejjednodušším způsobem, jak změřit tělesný tuk, se kterým se můžeme poměrně často setkat, je antropometrické měření pomocí tzv. kaliperu. Podrobné vyšetření zahrnuje změření deseti, respektive čtyř kožních řas; pro orientační vyšetření postačí odborníkům řasy dvě. Výhodou tohoto měření je, že je levné, avšak musí je provádět dobře vyškolený odborník.

Další jednoduchou a nyní i svým způsobem velmi módní metodou je bioelektrická impedance (tzv. BIA), která stanovuje složení těla pomocí měření odporu, který tělo klade průchodu proudu o nízké intenzitě a vysoké frekvenci.

Z hlediska významu posouzení zdravotních rizik, která z nadměrné hmotnosti vyplývají, není důležité jen stanovit míru nadměrné hmotnosti, ale i rozlišit, kde se nadbytečný tuk v těle nejvíce hromadí. Nestačí tedy pouze stanovit stupeň nadměrné tělesné hmotnosti – tedy, zda se jedná o nadváhu či obezitu, ale i určit rozložení tuku v těle a tím typ obezity.

Podle rozložení tuku rozeznáváme dva typy obezity:

1)  ženský (gynoidní) typ obezity (nebo také obezitu tvaru hrušky), kdy se tuk přednostně ukládá v oblasti hýždí a stehen.

2) mužský (centrální, androidní) typ obezity (nebo také obezitu tvaru jablka), kde je tuk nahromaděn zejména v oblasti břicha. Pozor !!!!    Z hlediska zdravotních komplikací je závažnější mužský typ obezity, protože tuk v břiše je více metabolicky aktivní.

Glykemický index je veličinou, která se využívá k popisu rychlosti využití glukózy z určité potraviny lidským organizmem. Glykemický index se postupem času v praxi ukázal jako nepřesný, a proto se objevily snahy stanovit ukazatel, který bude účinky potraviny na hladinu cukru v krvi popisovat lépe, takto vznikl ukazatel Glykemická nálož. 

Z výživového hlediska je důležité rozlišovat mezi dvěma širokými skupinami sacharidů podle toho, zda jsou tráveny a vstřebávány v tenkém střevě a poskytují glukózu buňkám, nebo zda dále přecházejí do střeva tlustého, kde tvoří substrát pro růst střevní mikroflóry. Je důležité podle těchto vlastností rozdělit sacharidy na sacharidy glykemické, tj. na sacharidy poskytující sacharidy pro metabolismus a tak ovlivňující hladinu glukózy v krvi, a na nestravitelné, označované jako potravní vláknina.

Je tedy vcelku logické, že snaha popsat rozdílnost v působení jednotlivých zdrojů sacharidů na hladinu cukru v krvi, a to nejen ve vztahu k diabetu, ale i z hlediska udržení zdravé tělesné hmotnosti či hubnutí, byla předmětem vědeckého zkoumání. Výsledkem těchto snah jsou definice glykemického indexu a glykemické nálože.

Autor: eg

European Food Safety Authority (EFSA), Parma, Italy, EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition, and Allergies (NDA), Scientific Opinion on Dietary Reference Values for carbohydrates and dietary fibre, EFSA Journal 2010; 8(3):1462
Murray, K. Robert, Granner K. Daryl, Mayes, A. Peter, Rodwell, W. Victor, Harperova Biochemie, 4. vydání, Praha, nakladatelství H&H, 2002
Velíšek, Jan: Chemie potravin 1, 1. vydání, Tábor, Ossis, 1999
www.eufic.cz