Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší – to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu, než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.

Lidé, kteří trpí mentální anorexií (MA) si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.

Mentální bulimie (MB) je porucha, při které lidé pociťují strašný hlad, téměř jako kdyby hladověli v období hladomoru. Snaží se hlad utišit tím, že „vybílí ledničku", snědí velké množství jídla. Někdy třeba sní najednou i desetkrát víc, než je běžná porce. A potom, v zoufalé úzkosti, aby neztloustly, se bulimičky přinutí jídlo vyzvracet. I když dočasně podlehly tomu, co pokládají za odpornou, živočišnou část svého já, získají opět kontrolu tím, že jídlo vyzvracejí, a tak si udrží štíhlou a přitažlivou postavu.

Je paradoxní, že bulimičky bývají obvykle úspěšné v práci, ve studiu. Snaží se vypadat jako dokonalé, úspěšné ženy. V jejich chování ani v jejich zevnějšku nemusí být vidět žádné známky PPP.

Asi z poloviny dívek, u kterých byla původně diagnostikována anorexie, se později stanou bulimičky. Je to tím, že všichni lidé trpící PPP mají jedno společné – vedou neustálou bitvu se svým vnitřním životem a hladem.

Mentální anorexie i bulimie se řadí mezi duševní onemocnění a stejně jako u ostatních duševních poruch je těžké jednoznačně říci, co je způsobuje. Fakt, že při onemocnění dochází k nějakým poruchám ve fungování mozkové činnosti, potvrzuje častý společný výskyt s dalšími duševními poruchami, nejčastěji úzkostí a depresí.

Existují některé společné rysy, které můžeme zaznamenat u dívek trpících anorexií a bulimií. Prvním z těchto rysů je perfekcionismus. Tato vlastnost společně s odhodláním jít si za svým cílem a schopností odříci si vše, co stojí v cestě k cíli, vedou často až k tragickému konci. Dívkám, kterým se pod vlivem onemocnění opravdu změní uvažování, není možné vysvětlit, že k fungování organizmu je jídlo nezbytné. Stravu odmítají tak tvrdošíjně, že jim kolikrát není pomoci a na následky této choroby umírají.

Kde se bere tato tvrdošíjnost, tento perfekcionismus? Mnohdy jde o působení uvnitř rodiny, kdy jsou na dívku ze strany rodičů kladeny velmi vysoké nároky. Někdy působí pro změnu vliv vrstevníků, mezi kterými chce anorektička nějakým způsobem vyniknout. Dalšími vlivy jsou stres jakéhokoli druhu (například hádky v rodině) a jednoduše nespokojenost sama se sebou.