Na vznik obezity má u každého jedince vliv jednak dědičnost a také prostředí. Dá se říci, že oba tyto vlivy se na vzniku obezity podílí procentuálně „padesát na padesát“.

Dědičnost se u každého jedince uplatňuje různými způsoby: rozdílnou schopností spalovat základní živiny (zejména tuky), velikostí klidového energetického výdeje, jídelními preferencemi a stupněm spontánní pohybové aktivity.

Dědičnost se podílí také na tom, jak snadné, či naopak obtížné je pro jedince zhubnout.

Jistě každý ví, že obezita škodí zdraví a jednoduše řečeno, čím větší obezita, tím více problémů. Jednoduché kritérium, jak stanovit míru nadváhy nebo obezity, umožňuje výpočet BMI – body mass indexu. 

BMI                     Kategorie                 Zdravotní rizika
méně než 18,5      podváha                      vysoká
18,5 - 24,9           normální váha               minimální
25 - 29,9              nadváha středně           vysoká
30 - 34,9              obezita                        vysoká
35 - 39,9              velká obezita                vysoká
40 a více              klinická obezita              velmi vysoká

Jednoduše - čím vyšší BMI, tím horší stupeň obezity.

Kolikrát však toto kritérium není nejdůležitější z hlediska zdravotních rizik. Vliv na zdraví má totiž nejen velikost nadváhy, ale také typ nadváhy. Z tohoto hlediska je velmi důležité rozložení tělesného tuku, tedy jestli je nahromaděn spíše kolem pasu a břicha, nebo více na hýždích a bocích.

Představu, jak na tom jsme, si můžeme zjistit jednoduchým měřením a snadným výpočtem. Vezmeme obyčejný krejčovský metr a změříme obvod v pase W a obvod na bocích R. Obvody podělíme WHR = obvod pasu (cm) /obvod boků (cm). 

U žen platí, že obezitu s poměrem WHR < 0,85 nazýváme hruškovitou - odborně gynekoidní. Nadměrný tuk je rozložen od pasu dolů – tedy na hýždích, bocích a stehnech. Pokud máte tento typ obezity, můžete se utěšovat, že vypadáte žensky (prostě Věstonická Venuše), ale hlavně tento typ obezity vyjadřuje menší zdravotní riziko.

Počet dětí s nadváhou nebo obezitou v Evropě neustále roste, proto je nutné rychle realizovat vhodné preventivní akce. Přes to se dosud vedou rozsáhlé diskuse o tom, kdy a jak zavádět intervenční opatření a jaká měřítka mají být pro tato opatření užita. V dalším jsou uvedeny některé úvahy k tomuto problému.

Existují tři hlavní aspekty životního stylu dětí, které se podílejí na šíření obezity: potrava, úroveň fyzické aktivity a úroveň sedavých činností, především počet hodin strávených sezením u televize nebo u počítačových her. Prevenční programy mohou zajistit jednoduchá opatření a zaměřit se pouze na jednu oblast, např. zlepšit výživu nebo omezit dobu sledování televize, nebo zavádět kombinaci správné výživy spolu s tělesnými aktivitami a omezením sedavých činností.